Přes 4 CHKO, tisíciletou Lípu a Bukvice

18/04 2020, CET odpoledne, ideální počasí na jarní vyjížďku. Tak jako mnohé (s benzínem v žilách a v pupíku) i nás vylákalo sobotní počasí na další letošní jízdu. Původní čas srazu 2:41 pm byl opět posunut z různých důvodů (Vopy) až na 2:55 pm. Motorka ukazovala 26°C a v černém zimním moto oblečení bylo velmi příjemné čekat, čekat a čekat.

Cesta začala nelegálním tankováním PHM (bez roušky) přesně 952m od bydliště opozdivšího se člena gangu. Po skutečném rozjezdu nás mile překvapila příjemná cesta 2633 a 2644 mezi Kozly – Taneček – Kravaře s větším počtem odpočívadel než má celá zázračná D1. V mžiku jsme se ocitli v Úštěku, kde asi zrovna probíhal závod Moto GP. Jak jinak si vysvětlit závodníky jedoucí přes odbočovací pruhy ve městě rychlostí vysoce nad 150 km/h.

Následovala pohodová trasa po silnici 260 vinoucí se okolo Vrchu Kalvárie a Helfenburku (a ne není to jedno a totéž). Prakticky až k Zakšínu se jede podél CHKO a nejednou nás napadlo zastavit, přespat a dát si buřta (tedy být večer, mít buřta, stan, … no vlastně jsme neměli nic). Na pár kilometrů jsme se ocitli na známé silnici 9 mezi Dubou a Mělníkem. Ihned po najetí jsme se opět přesvědčili o inteligenci některých moto kolegů… zároveň jsme se přesvědčili i o vlastní inteligenci, ale to především díky pozdnímu odbočení na silnici 25935. Na druhou stranu jsme se ale potrénovali v offroad jízdě na 300kg moto s šíleným rejdem a udělali jsme radost místním domorodcům, kteří o motorkách slyšeli pouze od sousedů blíže k hlavnímu tahu.

Jakmile jsme si prohlédli poslední krávy a koně během vzdělávací zajížďky, rozjeli jsme se směr Kokořín a pod ním položený (překvapivě) Kokořínský důl. Malebná krajina Kokořínska láká nejenom na moto projížďky, ale hubenější a fitness jedince z nás i na pěší (omlouvám se za sprosté slovo) poznávání. Při sjíždění dlážděných serpentin (10 z 10 dobrodružnosti během deště) z obce Kokořín směrem ke hradu se otevírají dech beroucí (především na zmíněném mokru) nádherné pohledy. V tuto chvíli začala i celodenní hra s parťákem, který uzavíral konvoj, jménem „přejeď zajímavé místo nebo odbočku, pak to řekni vysílačkou prvnímu v konvoji a počkej, jak se na úzké silnici v zatáčce otočí a vrátí. Za pouhých několik hodin jsme si tuto “zábavnou” hru zahráli vícekrát. I díky tomu ukazoval na moto TRIP 1 čítač 5 km více než ten Vopyho.

Z údolí plného turistů dodržujících karanténní opatření jsme pokračovali opět s rychlou zábavnou mezihrou a okouknutím místního velbloudího kopýtka na další serpentiny ležící před obcí Kanina. I přes Vopyho ujištění, že v zatáčkách viděl další Kokořín, který měl mít bílou barvu, nelze na mapě (ani v Google Earth, ani v Maps 3D, ani v Seznam Mapy, …) nic podobného najít. Musíme se na místo vypravit znovu a možná budeme v televizi, pokud si místní po několik století nevšimli opodál stojícího bílého hradu. Návrat podnikneme ihned po objevení bílého Yettiho, Lochnesky a přítelkyně nejmenovaného člena klubu (začíná na V, končí OPY).

Nejrychlejší etapa a zařazení i šestého stupně proběhlo po ose Kanina – Chorušice – Mělnické Vtelno – Jizerní Vtelno. Bylo příjemné provětrat zpocené koule motorky a přes polní cestu se dostat na východ od dálnice 10. V obci Sýčina jsme objevili jakousi sektu, která kromě svého prazvláštního kostela obhospodařovala ohromnou usedlost nemající snad žádná okna. Klidným a pozvolným tempem jsme se dostali na náměstí obce Dobrovice (spíše Háňovice), kde jsme zaveleli k odpočinku. No… odpočinek. Zhruba 132 km jsme se těšili na svačinu v podobě lahodného štrůdlu, ten se ale bohužel asi nechtěl nechat sníst a tak z pytlíku vyskočil na místní náměstí a za zvuku smíchu (Vopy) se odebral do místního koše.

S traumatizujícím zážitkem a velkým hladem jsme si to štrádovali na Dětenice, minuli jsme Libáň a okolo Kozodírek frčeli až… původně na Jičín. Nicméně jsme objevili skvost, který náš klub dokáže ocenit. Kde se vzaly, tu se vzaly BUKVICE. Pískání brzd a smrad spálených gum cítíme ještě do teď, ale fotka byla jasná věc. Po okružní jízdě centrem Jičína jsme se dostali na silnici E442, podél které jsme se kochali obklopující krajinou a POI (za zmínku stojí les Řáholec a Rumcajs, zřícenina Trosky, paní s pejskem, Sedmihorky, atd.). Až do města Turnov jsme si užívali jízdu bez písku a štěrku v zatáčkách, maximální rychlost zhruba 48 km/h (samá obec) a obecně nastolenou pohodu. Po velmi krátkou dobu jsme se ocitli na dálnici a minuli jsme naši Mekku – Svijany. Okolo Močítek jsme jeli v maximálním střehu a pozornosti dále na Český Dub (50% výpravy zapomínalo na zatáčky kvůli únavě – VOPY).

Když už jsme toho měli plný kotel, zastavili jsme se ve stejnojmenné vesničce, na jejíž výměře se dle průvodce nachází nejstarší tisícileté Lípy v České republice. Informační tabule sice nic o tisíci letech neříká (zhruba 920), ale zároveň vlastně ani nezmiňuje nic o nejstarší Lípě. Asi se to málo ví. Abychom si kompenzovali mladý stromeček, zatrénovali jsme si v couvání z kopce a do kopce na moto.

Další pokračování se již odehrávalo bez výjimečného zážitku za výhledů na nebe alá Armageddon jsme projeli Hamrem na Jezeře, Stráží pod Ralskem a Mimoní. Jako zodpovědní motorkáři jsme se rozhodli doplnit moto tekutiny a podruhé jsme udělali radost majiteli žlutých čerpacích pump. Jelikož první tankující poničil tzv. tankomat (bezobslužné tankování, něco jako kondomat, rouškomat, …), druhý tankující vypadal jak idiot a až napotřetí se mu povedlo konečně zasunout a narvat tam vše až po okraj.

Za (sice po, ale nezní to tak hezky) západu slunce jsme se tak vrátili do rodného města. Frekvence ohlásila poslední smutné a přerušované ženské výkřiky a nastal rádiový klid.

Hodnocení:

• Trasa – ⭐️⭐️⭐️
• Náročnost – ?
• Počasí – ☀️??
• Celkový dojem – ???
• Čas – 2:50 pm – 8 pm
• Ujeto – 271 km (někdo 264)