Šluknovský výběžek bez „cizinců“

17/05 2020, nedělní pravé poledne. Sluníčko paří jak sedmileté dítě na cracku, avšak zdání klame a mezi stromy ve stínu zase takové vedro není.

Během stále častější absence je čekání na společnou vyjížďku něco jako nadšení 24. prosince a touha vidět Ježíška. Je pravda, že i dotčený člen gangu je takový „boží“. Plno lidí o něm mluví, ale málokdo ho vlastně viděl. Můžeme to přirovnat i k takovému vztahu na 50%, já chci – on ne. Abychom však nebyli jen negativní, vraťme se k příjemné projížďce.

Vynikající oběd (brokolice v brokolicovém závitku v brokolicovém sósu s brokolicovou přílohou) donutil uspořádat jízdu ihned po obědě v očekávání krušného odpoledne. Cesta do Rumburku probíhala velmi svižně a rychle. Po dlouhé době se daly vyzkoušet možnosti klopení zatáček a zrychlení nové motorky. Suzuki v žádném případě neselhala a naopak překvapila. Již tradičně jsem v Jiříkově odbočil do ulice Mánesova namísto silnice 2662. Nejspíše díky skvělému značení a přehledné dopravní situaci. Pro jistotu přikládám ilustraci.

Trasa přes Šluknovský výběžek je zpravidla plná německých sousedů a v samotném Jiříkově si i zmrzlinu musíte objednat německy. Bylo tak zajímavé pozorovat prakticky prázdné silnice a velmi tichý život v již takto bohem (ne člen gangu) zapomenuté části republiky. Nic to však nemění na kráse a pohodě, která během cesty panuje. Bezstarostné odpoledne naruší až veselá (smíchu ubíjející) vzpomínka na příhodu, která se odehrála v době dlouhých vlasů a malých pupků.

To jsme si tak jeli ve dvou a komunikovali přes karaoke helmu (bezdrátový komunikátor zabudovaný v helmě). Chytřejší a vyspělejší motorkář jel vepředu a Vopy vzadu. V jistý okamžik se utvořila výraznější mezera a přední gang member (ne gangbanger, viz zde) zmizel z dohledu toho vzadu. Sám osud si přál, aby cestu zkřížil zajímavý železniční přejezd, který tvarem a umístěním v krajině připomínal spíše skokanský můstek v Harrachově. Přední motorkář přejel tuto překážku zhruba ve 20 km/h a poté čekal na kýžený dotaz. A PŘIŠEL…… Zezadu se do helmy ozvalo: „Kámo, v kolika jsi ten přejezd projel“? Odpověď byla jasná, nezákeřná a odpovídající zkušenostem kamaráda: „Jel jsem to v pohodě stovkou“! Musím uznat, že víra v kamarádského ducha mě překvapila mnohem víc než debilita jezdce vzadu. 😀 Zhruba ve stovce se tedy přihnal motorkář a doslova proletěl skokánek. V tu chvíli by situaci ve zpětném zrcátku předního jezdce nejlépe vystihl obrázek níže.

Každopádně… jezdíme bezpečně a i tento manévr se (kromě asi deseti minut nadávání a dvojité výměně spodního prádla) samozřejmě obešel bez jakéhokoli zranění a trvalých následků.

Při výjezdu z Dolní Poustevny se začaly otevírat scenérie NP České Švýcarsko a s odklopenou přilbou se čerpala vůně lesů…. a místního kravína poblíž Mikulášovic. Přes srdeční cestu okolo Vlčí hory jsem si užil oblíbenou část Dlouhého dolu a následovala velmi pomalá jízda po kopečkách Doubic, Rybniště,  Chřibské vedoucí až do Kytlic. Pod Polevskem jsem se napojil na silnici 9 a za zvuků rozdováděného V-Stroma si užil poslední kilometry do bydliště.

Hodnocení:

• Trasa – ⭐️⭐️⭐️
• Náročnost – ?
• Počasí – ☀️?
• Celkový dojem – ???
• Čas – 12 pm – 3 pm
• Ujeto – 121 km

MAPA: